Šela 2003 – bahno, únava a zábava

Příroda dokáže člověku přichystat různé překvapení a letošní Šela maraton je toho důkazem. Dlouhé týdny před akcí bylo naprosto krásně, svítilo sluníčko, lehce foukal větříček a nebyl důvod věřit předpovědím počasí o tom, že by zrovna počasí na sobotu by se mělo radikálně měnit. Bohužel, předpovědi nelhali a vy si o tomto jinak technicky lehkém maratonu můžete přečíst podrobnosti zde.

Již zhruba týden před startem nám meteorologové oznámili chystanou změnu počasí. Mělo se jednat o jednodenní změnu, která se k večeru vrátí na opětovné slunečno. Result byl jednoduchý – v sobotu bude pršet. Měli pravdu. Dvě minuty před startem začaly padat první kapky deště a již na druhém kilometru byl pořádný déšť s větrem (mám podezření na malé kroupy, ale to jsem si nemohl ověřit – jelo se příliš rychle). Po třech hodinách v sedle déšť ustal a dál se jelo již pouze za větru a unavených nervů.

Další novinkou, která vyšla najevo zhruba týden před startem bylo, že se zúčastní i Dominik Hašek za svůj nový team – každý asi zná „Olpran-Dominator“. Za to, že vůbec dojel (i když na místě daleko za vítězem), mu patří mé uznání, není to přece jenom čistokrevný bajker (již na 24ém kilometru vypadal velmi vyčerpaně)

Start
Místo startu bylo zvoleno nejspíš dobře, protože široká cesta byla vhodná pro takové množství bajkerů. Do sedla jsme se dostali již asi minutu po výstřelu, což se dá také označit za úspěch. Prvních pár kilometrů nás zavedlo za deště po asfaltu do lomu, kde již začali první zácpy díky slabší technice výjezdu do kopce některých účastníků. Tato jindy nejspíš špatná fakta nebyly dnes na překážku. Alespoň se snížil vysoký tep na přijatelné hodnoty.

Špunt
K větším komplikacím došlo až v pěkném lesíku, kde bylo místo pro jízdu maximálně jednoho člověka. Toto byl nejspíš nejhorší špunt celé trati. Tolik bajkerů se tam tlačilo poměrně dlouhou dobu a vypadalo to na docela dlouhé zdržení. Naštěstí to trvalo pouze asi deset minut a mohlo tak dojít k celkovému odpočinutí – toto snad mohlo vadit pouze lidem s ambicemi na první dvě desítky. Snad se to do příštího roku podaří zvládnout tak, aby již k žádnému takovému zádrhelu nedošlo. (pořadatelé o tom stále uvažují)

Občerstvovačky
Zvládnuté byly velmi dobře. Vybírat bylo z čeho a zde se fronty netvořily. Byly dostatečně dimenzované pro nával a kdyby se někdo odvolával, že se příliš zdržel zrovna zde, nebyla by to pravda – na druhé mi dokonce po otevření Camelu nalili sami ionťák a nikoho jsem nemusel hledat, ani žádat.

Zdarma se zde rozdával i Red-Bull, který byl ale snad tou nejhorší variantou k pití, která byla k dispozici – příliš sladké a příliš pěnivé. Za předpokladu, že by svítilo slunce, byly by občerstvovačky skvělé místo k odpočinku, ale ve chvíli nejhoršího deště a velkého promoknutí zde mohl člověk lehce promoknout a při dalších kilometrech lehce zmrznout až na kost.

Wapka
Snad nejvyhledávanější součást. Po blátivých úsecích se zde dávaly bajky do kupy. Těchto možností jsem ale nevyužíval – vím moc dobře, že mému Shimanu pouhé umytí nepomůže – chce to pokaždé i namazat. Dnes jsem z bajku sundal devitikolečko – považuji to za přílišný, přebytečný a především nefungující luxus. Osmička Sram bude chodit spolehlivě i v bahně (což mám již i ověřeno z dřívějších let).

K výběru bylo například toto:
Občerstvovačky:

Čokoláda

Koláčky

Ionťák, pivo, minerálka a snad i čistá voda

Tuny banánů, rozinky, sušené meruňky, slané arašídy

Sýr, salám (předpokládám i rohlík, ale toto není má oblíbená část stravy

Atd.

Cíl:

Výběr ze tří jídel, které se zvolili již na přihlášce (těstoviny s kuřecím masem, guláš, kuřecí rizoto) – výdej na lístek – lehká řada, ale tato již nevadila a člověk mohl relaxovat.

Možnost stravy na hradě – hospoda

Večer měla hrát hudba, ale na to jsme již přítomni nebyli, protože jsme promočení jeli autem domů (hodinka cesty a vidina sprchy a posléze vany nás hnala snad na porušení dopravních předpisů)

Bahno a véčka
Mám rád bahno. Bahno je zdravé a bahno může snad i léčit. Ale véčka, které jsem si snad z nostalgie nasadil zrovna po měsíci pěkného počasí ho rády nemají. Naštěstí jsem je měl vybaveny špalky Koolstop, které opět dokázaly, proč jsou tak drahé a mají tak dobrou pověst – ani po sedmi hodinách v bahně se neodporoučely a solidní výkon podávaly stále – ačkoli obaleny bahenní vrstvou již mnohé brzdy závodníků víc drhly než brzdily.

Další komponenty, které pocítily svoji 100%ní nefunkčnost: přehazovačka Shimano Deore LX, nejmenší převodník, tachometr Sigma Sport BC 1400 – od druhé poloviny vlivem deště a bahna nefungovaly tlačítka (ale ukazoval a načítal data dál – vysušení a propláchnutí mu udělalo velmi dobře a opět jede na 100% - data šla „vytáhnout“ potom), SPD.

Diváci
Byli skvělí. Fandili snad všude (hlavně i tam, kde by to člověk nečekal a byli ochotni i pomoci – např.upozorňovali na občerstvovačky, délku kopce atd.). Nejspíš je také přilákala osobnost Haška – toto vnímám již velmi pozitivně – alespoň se tento sport dokáže snad více zviditelnit.

Resumé
9/10
Bod ubírám za špunt.