Cykloputování Litvou - část VII.

Ráno vyjíždíme za mírného, ale vytrvalého deště. Cestou do Jonavy potkáváme dva těžce nabalené cykloturisty, jeden z nich se s námi dává do řeči. Dozvídáme se, že je původem Němec, ale přes třicet let již žije v Jihoafrické republice. Se svým přítelem z Namibie podniká cykloturistiku každoročně. Letos křižují Evropou, na cestě jsou již šestým týdnem (co je to proti našemu druhému).

Litva 2002 X. den (89 km, 18 km/h, )

Kedainiai - Jonava - Kaunas - Žiežmariai
 

V Jonavě

Na dálnici Kaunas - Vilnius

Ráno vyjíždíme za mírného, ale vytrvalého deště. Cestou do Jonavy potkáváme dva těžce nabalené cykloturisty, jeden z nich se s námi dává do řeči. Dozvídáme se, že je původem Němec, ale přes třicet let již žije v Jihoafrické republice. Se svým přítelem z Namibie podniká cykloturistiku každoročně. Letos křižují Evropou, na cestě jsou již šestým týdnem (co je to proti našemu druhému). Ptají se nás na cestu. Jsou oblečeni do nepromokavých svršků, proti čemuž působíme se svými elasťáky (šusťáky máme všichni promokavé) a pláštěnkami poněkud chudě. Radíme jim, jakou cestou se mají vydat.

Kousek dál potkáváme na kolech dva Slováky od Zvolena. Jejich původním cílem bylo Finsko, ale pro nedostatek času jedou jen do lotyšské Rigy. Zpřesňujeme a rozšiřujeme jejich skromnou zásobu litevských slov, naopak oni se chlubí, že v pivním stánku v Jonavě učili Litevce Slovensky. Od včerejška si Ivka stěžovala na uvolněný střed na svém kole. Nikdo z nás s tím nedokázal ráno pohnout. Iva, nedůvěřivá k našemu snažení, radí se Slováky, co s tím. Dozvídá se ale, že náš nový kamarád má totéž a doufá, že mu pedály neupadnou. Bavíme se dál o Litvě, o litevském pivu a o další cestě. Jednomu z nich v polském vlaku rozřízli ve spánku žiletkou ledvinku a vybrali z ní všechny jeho peníze. V Polsku se skutečně krade a vždy kradlo hodně.

V Jonavě jsme celkem prokřehlí, sháníme se proto po restauraci. Zastavujeme před samoobsluhou a opíráme kola. Nějaký chlápek nás mezinárodními posunky varuje, že tady bez hlídání o kola lehce přijdeme. Když přeložíme jeho výstup do češtiny, opakoval stále něco ve smyslu: "kolo ... fuč!!!". Po chvíli pátrání nacházíme zastřešený zahradní "baras". Ceny jsou přijatelnější než na Kuršské kose, korespondují s našimi: výborná a solidní porce vepřového v těstíčku s hranolky a oblohou nás stála 8,50 lit (85 Kč), polévka 2 lit (20 Kč) a čaj 1 lit (10 Kč).

Rozhodujeme, že naše litevské putování kvůli deštivému počasí zkrátíme o návštěvu národního parku Dzúkija. Taky již nechceme dnes podniknout cestu po rozbředlé prašné cestě a domlouváme se na cestě po hlavní litevské dálnici A1 mezi Kaunasem a Vilniusem. Alespoň z dálky proto vidíme druhé největší litevské město, Kaunas. Historicky byl hlavním městem, nyní si jsou s Vilniusem velcí rivalové.

Dálnice nás zklamává, je na ní podle očekávání obrovský kamionový provoz, špatně se na ní dýchá, navíc často chybí odstavný pruh. Romanovi se láme jedna špice na zadním kole, proto centruje. Na obzoru se začínají, zatím matně, rýsovat potíže s jeho výpletem. Stanujeme uprostřed jablečného sadu, kam je vstup zakázán. Při našem příjezdu nás pozorují lidé v autě projíždějící sadem, ale ze setkání nevyvozují žádné důsledky.
Nad večeří jsem vzpomněl na to, jak asi dopadlo sestavení vlády po volbách v naší domovině. Rozpoutala se tak do noci bouřlivá diskuse na téma socialismus, komunismus, kapitalismus, demokracie a náboženství. To jsem tomu dal...



Litva 2002 XI. den (56 km, 17.3 km/h, )

Žiežmariai - Vievis - Trakai
 

Vievis


Národní park Trakai


Trakai

     Jakmile vyjedeme ze sadu, který byl místem našeho spočinutí, začíná pršet. Na soukromé silnici, která do sadu ústí, stojí u aut lidé, kteří nevěřícně zírají, odkudže jsme se zde najednou zjevili. Vesele je ze sedla zdravím litevským "Labas!", což je něco jako když česky řeknete "Dobrej!".

Vracíme se na dálnici A1, které se držíme až do Vievisu. Nachází se tady náš starý známý T-market a na okraji dálnice i pravoslavný kostel. Opouštíme dálnici a vjíždíme do historického národního parku Trakai. Otvírá se nám krajina plná jezírek a jezer.

Roman přichází o další špici. U své Velamosky není schopen demontovat pastorky a vložit nějakou z náhradních špejlí, které s sebou vláčí Ivka celou Litvou. Rozmanitost nářadí v Ivině výbavě také stojí za zmínku. Některé kousky nám připadly jako stvořené pro televizní soutěž Kufr.

Samotné město Trakai se nachází na poloostrovu obklopeném dvěma jezery. Větší z nich Galvé (hlava) je největším v parku a slouží jako středisko vodních sportů. Perlou je hrad Trakai sídlící na jednom z jedenadvaceti ostrovů na Galvé. Každý ostrov má své jméno, historii a někdy se k němu pojí i legenda.

K hradu Trakai vedou dřevěné mosty, hrad je nově zrestaurován, veřejnosti přístupný. Příchozím zpestřují atmosféru hráči na tahací harmoniky. Prohlídka se studentskou slevou stála polovinu, 3,50 lit (35 Kč). Expozice nás zavádí do mnoha místností, ve kterých jsou vitríny vždy s jinou tematikou. K vidění je sbírka historických dýmek, dobová keramika, vycpaná zvěř, pečetě, literatura, nástroje pro ražení mincí. Návštěvník si může vyzkoušet střelbu z luku či různých druhů vzduchovek (1lit, tj.10 Kč za 5 diabolek). Co nás zaujalo, byl počet zřízenkyň; každá z nich měla na starost pouze jednu místnost, a to je na Trakaii místností kolem dvacítky.

Objíždím hrad dokola a narážím na skupinky cykloturistů, napočítal jsem tak sedm lidí. Zdravím je "Hi" a "Hello", oni odpovídají poslušně taky anglicky. Po chvíli ale zjišťuji, že někteří z nich jsou z Česka. Na naše krajany naráží nezávisle na mně i Iva s Máriem. Dozvídají se, že za větší poplatek je možno přejet vlakem polsko-litevské hranice s kolem. Navíc nám věnují plánek hlavního města Vilniusu a ukazují místo, kde se v něm dá přímo v centru ubytovat za 18 lit/os/noc (180 Kč).

Před hradní branou naše skupinka pojídá na trávníku ryby a sušenky, kolem máme rozestavena naše nabalená kola. Povídáme si o tom, jak jsou legrační japonští turisté, kteří kolem hradu pobíhají ověšeni kamerami a foťáky, když v tom se jeden z nich zastavuje přímo u nás. Anglicky se nás ptá, zda si nás může vyfotit, odkládáme jídlo od úst a souhlasíme. Mačká spoušť a zas cupitá ke své skupince. "Five Litas", volá za ním Ondra, ale Japončík se už neotáčí.

Trakai má naštěstí své informační centrum, kde zjišťujeme, že kemp je ve zdejším národním parku jediný, na břehu jezera Galvé, 5 km od hradu. Ubytováváme se v něm a cálujeme 8 lit za osobu, 4 lit za stan, minus 20% sleva coby studenti. K dispozici je vlažná voda, záchody, sprchy, bar, restaurace a sauna. Jsme přímo u jezera, v dáli vidíme, jak z jeho temných vod vyrůstá hrad Trakai. Cesta do kempu stála Romana již třetí špici, je nucen od této chvíle kolo pouze vodit.

Den završujeme v kempovém baru, kde stojí pivo Utenos 3 lit (30 Kč). Dáváme si k němu i prasečí ouška za 3,7O (37 Kč), což je křupka obalená teplým, lehce syrovým masem.

Trakai