Zimní bajkové radovánky jsou jedna z mála možností na společenské a závodní setkání bajkerského obyvatelstva. Posledních dvou akcí se zúčastnil i team Kamikaze Lípa a zde přinášíme jeho svědectví o Pustevenských Sněhovánkách a DH Petrůvka.
Pustevenské Sněhovánky – očima přímého účastníka
Brzké jitro začíná a s ním se probouzíme i my. Odjíždíme ze Zlína na Pustevny bajkovat na každoroční Sněhovánky. Nasoukáme 4 bajky na střechu již letité 105ky a tři se nasoukáme do auta. Cestou ještě vyzvedáváme kamarádku, která byla na lehčí povzbuzení doma a jak se později ukáže, nebylo to zcela marné. Náš Kamikaze Team není sice kompletní, ale i tak se dá říci, že snad budeme dobře reprezentovat.
Již před příjezdem na místo samé zjišťujeme zákaz výjezdu na Pustevny (budiž posvěcen mobilní telefon) a tedy se rozhodujeme pro dopravení se na start stylově lanovkou. Houpala se, pravda, byla namrzlá, pravda, některé lyžaře jsme pobavili, pravda, ale přežili jsme a ještě před startem jsme se stihli seznámit s tratí.
Startovalo se kousek od Radegasta, patrona místních hor. Po startu následuje rovinka s rozbředlým sněhem. Po té zpomalovací překážka ve formě tunelu, kde se bajker pouze odráží nohama. Další byla úzká lavička vytesaná ze sněhu, dále následuje skokánek s krátkým doletem dlouhým pádem. Někteří účastníci skončili po té přímo v křoví, ale houževnatost a srdce pro sport jim dodalo další síly pro pokračování. Nás se toto netýkalo. Následovala ostré zatáčky doprava, doleva. Obtížná rovinka, kličkování mezi brankami a již pouze cílová rovinka zpestřená minimálně dvoustovkou fandících diváků.
A jak to tedy probíhalo ve dvou po sobě následujících kolech? Po krátké instruktáži přišel již tedy tak toužebně očekávaný start. První vyrazil odhodlaný borec na freestylovým kolečku. Nutno podotknout, že se s tím popral a po právu již do druhého kola nenastoupil. V rychlém sledu pak v půl minutových intervalech pokračovali další závodníci. Někteří úspěšně, někteří méně úspěšně, ale všichni s radostí sobě vlastní. Dost velká byla i rozdílnost startujících strojů. Bylo ale naprosto jedno, jestli měl člověk zadní odpružení či nikoli, měl zimní pláště nebo měl slicky a nebo měl kotouče či véčka. Žádná technika nedokázala vynahradit jezdecké umění.
I my jsme tedy vystartovali s radostí. Předem nabité informace o vlastnostech trati nám nebyly zas tak příliš platné, protože stačil průjezd několika lidí stejným místem a pevný sníh se změnil v těžce průjezdnou hradbu. Ale i přes tyto obtíže jsme se všichni dobrali do cíle a s tepem daleko za horní hranicí nastavenou na pulsmetrech padli do sněhu, kropíce svá hrdla ledovou tříští ve kterou se naše předem připravené nápoje změnily. Dojeli jsme tedy první kolo, řekli jsme si a s předstíraným úsměvem se drali zpět na start. První kolo statečně dojela i naše spoluzávodnice, která jela na bajku, na kterém nikdy před tím neseděla. Za to jí patří náš obdiv. Snad ještě větší úctu ji musíme dát za to, že se bez okolků a bez vytáček vydala na start druhého kola s námi. V tu chvíli to byla již poslední žena ve startovním poli (startovali dvě) a již nebyla tak odpočatá, jako když jsme ji ráno nabírali.
Druhé kolo proběhlo za krásnějšího počasí, protože se po zamračeném poledni obloha vyjasnila a nám se naskytl výhled na městečka pod námi. Toto ale nebylo to hlavní, co nás v tu chvíli zajímalo. Zajímal nás start druhé jízdy. Ten začal již bez několika odpadlíků. Budiž jim země lehká.
Ten komu však země nebyla vůbec lehká, ale velmi tvrdá jsme byly opět my. Opět se i v druhém kole padalo na skocích, opět byly rozjeté rovinky, opět jsme se nějak dopravili do cíle. (na dobu mezi startem a cílem mám pouze mlhavé vzpomínky, protože únava a ne zcela dobře prospalá minulá noc udělala taktéž své).
Hlavní je, že jsme dorazili do cíle živi. Ne všichni tomu věřili, ač všichni jsme v to doufali, ale podařilo se.
Vyhodnocování výsledků proběhlo oproti minulému ročníku rychle a odměněno bylo dokonce prvních 10 v absolutním pořadí. (ceny byly hodnotné už jenom z toho pohledu, že startovné bylo 0 Kč) .
Po vyhodnocení výsledků již proběhl pouze odjezd k autu na parkovišti a odsun jím domů.
Doporučení: k přesunu na kolech k parkovišti pod Pustevnami ohleduplně použijte upravenou cestu pro lyžaře, které nebudete nijak ohrožovat!
DH Petrůvka – očima přímého diváka
Nabaženi Pustevenskými Sněhovánkami (ze kterých jsme se stále léčili) jsme se vydali na přesunutý sjezd v Petrůvce, toužebně se těšící na pozorování bajkerů padajících do sněhu. Touha se vyplnila. Padalo se, padalo se hodně a padalo se daleko. O tom však později.
Trať v Petrůvce se již minimálně dvě sezóny nijak závratně nemění. Co se mění je hloubka sněhu, která tentokráte nebyla nijak závratná. Alespoň v porovnání s minulým ročníkem, kde se padalo do závějí.
Start se odehrával opět na návsi, na menším pódiu, u kterého však nebyli téměř žádní diváci. To hlavní se odehrávalo dál na trati. Po startu následoval přeskok na menší terénní vložku. Následovala širší cesta k první 90ti stupňové zatáčce. Hlavní atrakce a místo otestování dovedností závodníků následovalo po ní. Jednalo se o sněhem přikrytý sklep, ze kterého se skočilo (ale byla i možnost objetí) a pokračovalo do několika zatáček a cíle.
Před prvním kolem závodu měli všichni závodníci právo si trať vyzkoušet, nutno podotknout, že někteří zkoušeli i kvalitu sněhu jinými metodami než pouze přilnavostí plášťů. (kdo tedy ještě neviděl bajkera, jenž zkouší neotřelé kousky s názvem „NO BIKE“, měl by se příští rok přijet také podívat.
Protože jsem však nebyl závodník, chybí mi zážitky z podmínek na trati.
Nyní již pouze v rychlém popisu. Obě kola se odehrály téměř ihned po sobě. Startovalo velké množství startujících a dokonce i jedna žena. Množství sněhu dovolilo extrémně rychlou jízdu, na kterou nejeden bajker doplatil – jeden dokonce zkusil hodit 10ti metrový trik „no bike“, který se mu ale nepodařil a sbíral se ze země po dobu dvou okolo se prořítících se závodníků. Sebral se a dobelhal se do cíle. Za to mu patří naše uznání. Stejně tak patří všem, kteří se vydali na trať se zcela pevným kolem. I toto byli udatní bajkeři.
Závěrem
Nevíme kdo vyhrál, nevíme kdo skončil poslední. U těchto dvou akcí šlo většině účastníků o zábavu, většina jich nejela na závratný výsledek. Všichni však dali do bajku v tu chvíli srdce a cit. A tak to má být.