)| Po delší odmlce je tu opět pokračování našeho cykloputování po Litvě.
Probouzíme se ve veřejném tábořišti uvnitř národního parku Žemaitijos. Schválnost tomu chce, že jakmile shodíme stany, začíná pršet. Vydáváme se v dešti na etapu, na niž jsme se celkem těšili, protože je to nejdelší úsek našeho putování, ve kterém máme stále vítr v zádech. |
Litva 2002 VIII. den (110 km, 20.2 km/h,
)
2. břeh jezera Plateliu - Alsedžiai - Kuršenai - Kryžiu Kalnas (Křížový vrch)
|
Národní park Žemaitijos |
Probouzíme se ve veřejném tábořišti uvnitř národního parku Žemaitijos. Schválnost tomu
chce, že jakmile shodíme stany, začíná pršet. Vydáváme se v dešti na etapu, na niž jsme
se celkem těšili, protože je to nejdelší úsek našeho putování, ve kterém máme stále vítr
v zádech. Od vesničky Alsedžiai vede k hlavní silnici pouze prašná cesta. Blátíčko vytváří různé komické situace: v jedné ze zatáček mě téměř předjíždí moje zadní kolo. Scenerie kolem ale vše vynahrazuje, projíždíme hustým lesem. Litva je zemí zaslíbenou čápům, kravám a koním. Na čapí hnízda narážíme několikrát denně, nad námi celou dobu pobytu v Litvě stále nějaký ten čáp kroužil. Dvakrát jsme v iděli ovce, občas nějaké ty kozy, ale krávy se popásaly téměř všude, ve vesnicích, mimo ně, na předměstích, prostě všude. Najíždíme na hlavní tah Palanga - Šiauliai. V půlhodinových intervalech střídavě oblékáme a svlékáme pláštěnky po celý den. Na oběd zastavujeme až ve vesničce Ubišké, kde nacházíme jen dva mizerně zásobené obchody. Na cestu se ptáme mladíka s vyholenou hlavou, ten ovšem nereaguje na žádnou z řečí naší bohaté jazykové základny. Mladíky s vyholenými hlavami se to v Ubišké jen hemží, jsou navlečeni v černých kožených bundách. Jeden z nich mi v obchodě překládá z Němčiny do Litevštiny. Že by víska nácků? Jediným velkým městem, do kterého dnes přijíždíme je Kuršénai. Má T-market hned při vjezdu do města, což si velmi pochvalujeme. A co se dá vlastně v Livě koupit dobrého při stanování? V Litvě se vyrábějí vynikající rybí saláty, jaké u nás neseženete. Mají snad 15 různých příchutí (houby, různé ovoce, zelenina). Konzervy, podobné těm od Hamé, třeba bramborový guláš, v Litvě neseženete. Slabou náhradu zajišťuje lotyšská firma, která zde prodává konzervy jako hrachovou nebo kroupovou kaši, vše s malým podílem mletého masa. K dostání jsou i konzervy s příznačným názvem "studentská pochoutka", což je odporná šlichta. Polovina nabízených konzerv jsou sardinky, na kterých jsme si celkem pochutnávali. U chleba si můžete vybrat z několika druhů: tmavý, světlý, veka, semínkový, krájený. Sýry v trojúhelníčku jsou raritou, prodávají se hlavně již navážené různě velké kusy cihly. Kefír, litevsky kefyras, dostanete za 2,18 lit (21.80 Kč). S Kuršenai se loučíme pohledem na obrovský bílý kostel s červenou střechou. Náš první kontakt s litevskou dálnicí je uspokojivý. Ve večerních hodinách není tato cesta frekventovaná, navíc má široký odstavný pruh, ve které se dobře jede. Bohužel nic není dokonalé a Ondra zde chytá defekt. Po opravě najíždíme na obchvat, kterým míjíme Šiauliai. Cestou vidíme vojenskou základnu, k níž nechtěně sjíždíme ještě jednou při hledání vhodného místa ke spánku. Nakonec hnízdíme o kus dál v lese, několik kilometrů před proslaveným Křížovým vrchem. |
 |
|
|
Litva 2002 IX. den (126 km, 20.1 km/h,
|
||
|
Kryžiu Kalnas (Křížový vrch) - Siauliai - Radviliškis - Šeduva - Baisogala - Kedainiai
| ||
|
Ráno...
|
Časně ráno přijíždíme ke Křížovému vrchu. Je označen jako klasická odbočka z hlavní cesty
modrou informační tabulí. Vítá nás asi tucet stánků, sortimentem jsou kříže a růžence,
které může každý návštěvník zakoupit a položit na toto pietní místo. První kříže se zde objevily na paměť obětí protiruského povstání v roce 1831. Od té doby stále přibývaly, sovětská vláda se je však snažila likvidovat buldozery. Roku 1993 navštívil místo papež Jan Pavel II. a daroval sochu Krista stojící na předním místě. Vstup na Horu křížů tvoří půlkruh křížů, ze kterého vychází schodiště na malý kopeček, vysoký tak 8 m. Na velkých křížích se zde pohupují ve větru malé růžence. Dosti nevkusným se nám zdál kříž poskládaný z SPZetek, ale možná má nějaký význam, který nám unikl. Po schodišti je možno vystoupit na samotný vrch, jenž je vlastně hřebenem v délce 10 m. Uličky lemují kříže a vrchol doslova hromady křížů. Na samém konci k nám shlíží socha Marie. Křížový vrch lze mnoha cestičkami obejít. Nám návštěva tohoto místa propršela. V kontrastu s tmavou oblohou a za zvuku cinkání křížů ve větru působí místo až bizarně. Narážíme tu na žebračky, sedící na schodech vršku. Před silným deštěm se schováváme do kláštera nedaleko Hory křížů. Jsme účastni prohlídky s příchozími turisty. Ti bezezbytku při vstupu do klášterní kaple poklekají na zem k modlitbě. Místní mniši mají hnědé kutny převázané v pasu provazem. Samotný klášter je čtvercová budova s malým nádvořím ve svém středu, ozdobeném sochou. Interiér byl velmi střídmý. Zaujala mě knihovna, svazky byly většinou biblické texty (Roman ale poukázal na knihu s názvem "No peace, but the sword", česky „Ne mír, ale meč“) a konferenční místnost s videem a televizí. Poslední dozvuky deště přečkáváme v předsálí kláštera. Pojídáme sušenky. Starší mnich po nás vrhá ne moc přívětivé pohledy, proto se mu snažíme vysvětlit naši situaci. Anglicky umí jeden mladý mnich, říká "you´re welcome" a ptá se, odkud přijíždíme. Další mladý mnich nás zas zve dovnitř posadit se. Protože se počasí již umoudřilo, s díky odmítáme a uháníme směrem k Šiauliai. Ve čtvrtém největším litevském městě se zrovna konají cyklistické závody. Cyklisté jedou proti nám, podél cesty jsou spousty policistů. Podívaná stojí za pohled, protože mladé Litevce na kole vidíme poprvé. Lehce se dotýkáme centra města, naši kluci nakupují další valuty. Šeduvu míjíme objezdem. Místní kraj se může pochlubit množstvím větrných mlýnů. U jednoho z nich se popásají poklidně koně. Baisogalu jsme nuceni objet kvůli stavbě na silnici. I zde se nachází větrný mlýn, my jsme však zalezlí na zastávce a přečkáváme silný déšť. Rozmary počasí začínají některé účastníky výpravy již psychicky deptat. Po odeznění největšího přívalu deště pokračujeme velmi svižně do Kedanai, protože se již schyluje k večeru a toto místo našeho dnešního naplánovaného odpočinku je pořád ještě daleko. Těsně před Ivkou hází myšku a zabočuje vpravo jedno litevské auto, Iva jen tak tak brzdí. Řidiči jsou strašná prasata. Únava je na nás znát, celý den máme silný vítr v pravém boku. Večerní jízdu zpestřujeme, jen tak ze srandy, komunikací v jazyce německém. Ondra si s větou "Ja, ja, der schnitzel" vystačil, a reagoval jí na většinu našich německých splácanin. Kempujeme za polem na pastvině, ke které vede pro naše malátné nohy složitá cesta. Kolem nás bučí několik krav. Jsa Máriem ujištěn, že kráva člověka nesežere, s klidem v duši ulehám ke spánku.  |
Křížový vrch |
