Kartelová dohoda?

Také přemýšlíte, proč některé komponenty jsou tak neskutečně drahé? Napadlo Vás, že vůle zlevnit by byla, ale nesmí se, resp. je to dokonce nebezpečné? Pokud Vás zajímá víc, máte silný žaludek nebo již něco překousnete, čtěte dále…

Tento článek vznikl naprostou náhodou, po rozhovoru s jedním prodejcem, jehož jméno z důvodu jeho bezpečnosti a ochrany neuvedeme. Jen předesíláme, že článek není smyšlený a popisuje situaci na Moravě! (možná i v Čechách, ale toto není ověřeno)

Kamenný obchod. Každý jistě ví, o čem je řeč. Všichni máme své oblíbené a své zatracené. Liší se v mnoha směrech. Jeden má plné pulty zboží, druhý je naopak téměř prázdný. Jeden má skvělou a propracovanou atmosféru absolutního bajkingu, druhý dýchá prostým finančnictvím. Jeden vede jenom to nejdražší, druhý se orientuje na spodní hranice nabídky. Oba dva však mají společnou jednu věc. Ceny.
Dle nepsané dohody je totiž zapotřebí držet jistou hladinu ceny, pod kterou není záhodno jít, přičemž nebude vadit, když ji budete mít vyšší. Ptáte se proč?

Důvodů je hned několik.
Mezi první patří značné zjednodušení obchodování. Odpadá ostříží sledování cen svých konkurentů, stačí držet laťku. Nebo, řekneme-li to jinak, ceny se sledují i nadále, ale pouze proto, aby se zajistila jednotnost.

Druhý důvod je obyčejný koncový zákazník. Umíte si představit, že každý z nás by měl o sadu lepší vybavení a nic navíc by nezaplatil? Samozřejmě, kromě těch co již teď vozí XTR či X.0, ti by pouze ušetřili.

A koncový třetí důvod, vůbec nejhlavnější je ten, že se všichni nějak uživí. K tomu jim stačí málo. Nepotřebují se tolik snažit, aby prodali co nejvíce. Stačí když prodají zboží co naberou na začátku sezóny. Takto vypadá čistá soutěž o zákazníka? Ne, tvrdím já!


Co se stane, jestliže některý „neposlušný“ obchodník zlevní víc než je vhodné? Možností je také několik. Buď bude zasklívat své výlohy (i to se děje!) nebo nebude mít zboží.
Jak by nemohl mít zboží, když normální maloobchodník mu nedodává a poctivě ho bere z velkoobchodu? Doteď jsme se zabývali pouze maloobchody, ale v konečném důsledku se zdá, že za vše mohou velkoobchody a potažmo výhradní dodavatelé. I velkoobchody a dodavatelé přece stojí o to, aby byly ceny dodržovány. Sleva, která se jim nelíbí = stop zboží! Na to přece mají právo, řekne si jeden. Ano, bohužel mají, řekne si druhý.
Toto platí bez výjimky pro naprosto všechny obchody. Dokonce i pro internetové, které nemají takové náklady a přesto jsou nuceny dodržovat stejné ceny jako kameňáky. Můžou pak konkurovat? Úvahu o této otázce nechám každému z Vás. Nechci se zde zabývat internetovým obchodem, mohlo by se pak totiž stát i to co se již nejednou stalo a to, že by se opakovala situace nekončících diskuzí na téma: „internetový obchod nemá sklady“.

Vraťme se ale ještě zpátky k dodavatelům a dovozcům. Proč tedy stojí o násilné dodržování cen?
Každý z nás má tu „svou“ oblíbenou značku bajků a komponentů. U mnohých je značka již tvořena a vyvíjena dlouhá léta a není velký zájem ji zpřístupnit širší veřejnosti. (opět nebudeme citovat přesné značky, bylo by jich víc než dost) Jak by to potom vypadalo, kdyby stejné „kultovní“ kolo, jako máte vy, vozil do hospody kdejaký dědula? Sami musíte uznat, že by se Vám to také nelíbilo. Ale mají přes to právo, uměle držet ceny?


Můj názor, o kterém se dá s čistým vědomím prohlásit, že je minimálně rozčarovaný, je jednoduchý. Něco by se s tím mělo dělat. Určitě. Ale co, to bohužel zatím nevím.