Česká spořitelna Manitou Železné hory

Šestý ročník úspěšného maratonu horských kol ČS Manitou Železné hory se opět uskutečnil ve znamení bláta a krásných zážitků. Na jeho startu v Chrudimi se sešli závodníci, kteří si přišli zazávodit, pobavit, ale i předvést své některé negativní vlastnosti.

Určitě nejen dle mého názoru tento závod patří mezi ty nejlepší co nám naše zem a pořadatelé nabízí. Přesto se na jeho startu nesešlo "drtivé" množství bikerů, jak jsme zvyklí z Šela marathonu, či Krále. Na druhou stranu to pro závoduchtivé bikery přineslo jen samé kladné věci.

Tentokrát jsem si zkusil start z úplně zádních pozic. Až z tak zadních, že za mnou byl jen kolega na skládačce ovšem patřičně tuningované. Spatřit jsme tak mohli vidlici, bohužel ne odpruženou, roz-koš, dále jednokolečko XTM a mnoho dalších zdařilých věciček, které museli "odbourat" snad každého.

Po startu na nás čekalo překvapení v podobě schodů. Zatímco přední závodníci to bez problémů zvládli bez zesednutí, zadní pochopitelně volili chůzi a klus. Ovšem zadek zažil také dvě vyjímky. Tou hlavní byl pochopitelně kolega, který vyměnil svého fulla za zmiňovanou skládačku a střemhlav se vrhl za zpěvu Richardovic Mullera písně "Po schodoch". Zdařilo se to bez chyby a tak si to celé několikrát zopakoval. Bohužel jsem už nebyl svědkem toho, kdy z ní za jízdy seskakoval a prováděl další kousky, které diváce radostně přijímali. A to i tehdy, kdy nebohé kolo zamířilo do jejich řad bez jezdce. Prostě a jasně se přijel bavit a bavil i jiné. A o tom to je. Není to ale o zbytečném vyvolávání problémů.

Předjíždět se dalo bez komplikací, každý si mohl jet svou cestou a rychlostí. Nechápu tedy, co mysleli jistí dva bikeři z Prahy, bohužel jsem nezahlédl startovní čísla, tím že předjeli předem vytypovaného závodníka a prudce před ním zabrzdili. Poté jen následoval smích, "že to málem nezvlád". /Škoda, že to neučinili mě, mám totiž velké zdvihy :))/ Potom již v klidu jsme mohli předjíždět a předjíždět.

A pochopitelně se také občerstvit na osmi občerstvovačkách. Alespoň my vzadu. Přední linie zápasily o horské prémie. Ta první byla hned v Nasavrkách.

Trať zde, uprostřed i nakonci byla bahnitá, ale co by to bylo za maraton bez pořádného "ušpinění". Pravděpodobně si to ale nemyslel můj bike a tak se nejprve defektovalo, nu a hned poté se utrhlo číslo. Zkrátka bylo moc křehké, což zjistili i jiní závodníci a tak posádky občerstvovacích stanic marně hledali provázky a něco čím by šla udělat další dirka.

Pochválit musím hadici s vodou uprostřed 115km tratě a také to, že tam byl olej na namazání řetězu. Bohužel mému asi moc nesedl, je prostě zvylý na švýcarskou kvalitu a tak zastávkoval a šest kilometrů před cílem se přetrhl. A to takovým způsobem, že mi narval XTRko do drátů. Nebýt u toho svědci, nikdo by mi asi nevěřil, co všechno může vzniknout.

Běh má ale také něco do sebe. Za skandování diváků jsem snad co krok "udělal deset metrů".

Cíl. Pro mě v ideální čas. Běžet ještě chvíli, tretra se stala neoddělitelnou součástí mé nohy. Na správném místě opět nachystána vapka, ovšem s jedním neideálním závodníkem, který na každého skandoval, zda-li mu tam ještě zůstala barva, či už meje kov. Pak se dotázal jistého bikera, zda-li na Moravě nemají vodu?

Všichni co přežili 40km trasu, či 115 kilometrovou asi jen špatně "vydýchávali" tohoto člověka. Nikdo mu ovšem neoponoval. Humorné na tom je, že jeho čas umývání kola, byl více než podprůměrný. Škoda, že česká vlastnost sledovat více druhé, než sebe se projevuje i na takovýchto akcích.

Kompletní výsledky zde.