Kdysi maratony opomíjené Jeseníky si letos rozhodně nemohou
stěžovat na jejich nedostatek. O Bohemáku-Jesenickém maratonu vás
bajk.cz již informoval, nyní na řadu přichází další "nováček"
Jesenický Velo marathon.
Zavzpomínat na zimu museli aktéři Jesenického Velo
Marathonu. Očekávanému závodu, který proběhl pod patronací České
obce sokolské skutečně počasí nepřálo, vždyť na Pradědu v době
startu se naměřila teplota plus 2 st.C. To od plánované účasti
odradilo spoustu bikerů. Řada dalších, dle jejich výroků kvůli
počasí také během závodu vzdala. Ukazatel teploměru se během dne
na Červenohorském sedle a na hřebenu nepřehoupnul přes
desetistupňovou hranici. K tomu déšť a silný vítr, zkrátka den
pro tvrdé bikery.
Vydat jste se mohli na trasu dlouhou 49km, nebo 98km. Delší
varianta znamenala projet dvakrát 49km okruh. Za zmínku rozhodně
stojí převýšení, které na jeden okruh dělalo 1760 m.
Značení tratě bylo provedeno kvalitně, výrazná - snad ostře
růžová barva na bikery číhala v podobě šipek snad na každém
stromu, nebo kameni. Slabší místo bylo jedině za Červenohorským
sedlem, kde jste v rychlém sjezdu mohli bez problémů minout
odbočku na lesní cestu, což se také velmi často stávalo.
Na trati jste mohli dokonce najít pořádné, snad tunové
kamínky. Jeden z nich se uvelebil uprostřed lesní cesty. Byly na
něm sprejem nastříkány vykřičníky, ale přesto stopa byla vyjeta
přímo do jeho středu. Snad někteří bikeři ho na vrcholku
zaměřili, řítili se k němu, těsně před ním zabrzdili, přešplhali
se přes něj a dál pokračovali v závodu. Další možnost je, že si z
nás udělali srandu místní bikeři, či snad děd Praděd? Podstatné
je, že se ho nikdo nesnažil projet a většina zvolila obchvatovou
metodu.
Po tomto dramatickém sjezdu nás čekal opět výjezd,
mimochodem kdo čekal nějaké rovinky byl asi zklamán, což je dle
mého názoru určitě dobře. Tedy na zmiňovaném vrcholu na nás
čekali dva človíčci v mysliveckém, kteří měli v jedné ruce
vidličku a na ní ovar a ve druhé půllitr s pivkem. Než jsem
stačil zaprotestovat, z ovaru se mi totiž dělá..., tak jsem ho
měl v sobě, no a tomu moku se už skutečně nedalo ubránit. Totéž
se stalo i ostatním závodníkům. Bohužel nevím jestli to byla
oficiální občerstvovačka. Ale asi ano. V tom případě
měli "vegoši" smůlu. Statná ruka lesníka je jistě přinutila
pozřít energetický pokrm. Na dalších jste mohli nalézt ionťák,
banány, musli.
V Jeseníkách se bylo skutečně na co dívat. Nádherná krajina
nás obklopovala ze všech stran. Pozorovat jste nemuseli ovšem
jen na přírodu, ale mrknout jste mohli i na výkony bratrů
Sulzbacherů /KCK Merida Rubena Team/. Jejich výkony byly skutečně
obdivuhodné. Hoši uměli "prodat" zkušenosti nasbírané na
maratonech a tak jim patřila nejvyšší patra na stupních vítězů.
Dva okruhy v celkové délce 98 kilometrů zvládli za 4 hodiny a 20
minut. Bronzové umístění v hlavní kategorii ukořistil k radosti
diváků "domácí" Jan Fišnar. Ženskému poli kralovala Jana Barešová
z SK Salith-Sumtex CZ.
Zajímavou trať závodu navrhoval Jaroslav Podzimek a jak se
ukázalo, ušil si ji přímo na míru. Kategorii veteráni totiž
vyhrál.
Manažer prvního ročníku Jesenického Velo marathonu - Grand
Prix ČOS Ivan Vavřík byl jistě zklamán z nízké účasti 250
startujících. Tuto účast zcela jistě nelze svalovat jen na
počasí. Jsem si jist, že příčinu zkušený organizátor jako je Ivan
Vavřík /Rampušák, Velké Losiny/ nalezne.