Pomezí Moravy a Slovenska - ráj pro horská kola

Po nedobrých zážitcích, které jsem získal při přejezdu Velké Fatry, jsem si pro přejezd dalšího pohoří na horském kole vybral oblast, kterou jsem považoval pro tuto činnost za velmi vhodnou na základě svých předchozích "pěších" návštěv. Volba padla na severní část Bílých Karpat a Javorníky a na víkend 4.- 5.7.92 (popisuje se zde tedy stav před rozdělením federace, o současných možnostech jízdy po statni hranici nevím zatím nic - byl jsem tam v 5/1995 a nepotkal jsem žádné celníky).

(předem se musíme čtenářům omluvit za chybějící diakritiku, která je zapříčiněna stářím článku)

Po ranni ceste poloprazdnym osobnim vlakem z Brna (odj. 2.05, presedani ve Veseli n.M. a ve Slavicine) vysedam, vyspan do ruzova, v 6.58 ve stanici Vlarsky prusmyk (300 m n.m.). Sviznym tempem se vydavam po cervene znacce (c.0534) proti proudu ricky Vlarky smerem na SV. Projizdim vesnici Sidonii, jejiz chaloupky jsou roztazeny v udoli v delce skoro tri kilometru. Na konci vesnice ziskavam od laskavych domorodcu vodu. Priblizne kilometr za poslednimi domky Sidonie opoustim se znackou udoli a odbocuji po mustku pres Vlarku doprava. Hned za mustkem je orientacne obtizne misto, protoze lesni cesta svadi navstevniky primo nahoru do kopce. Znacka tu vsak odbocuje doleva do lesa, pres vysoky nasep. Tento dulezity fakt jsem vsak zjistil az pote co jsem tady zabloudil... Nove upravovana lesni cesta je rozryta buldozerem a lepkave blato zdejsiho flyse mi za okamzik obaluje pneumatiky az deseticentimetrovou vrstvou hliny. Kolo s obtizemi tlacim, chvilemi ho musim i prenaset. Kdyz po delsi dobe nenachazim znacku, priznavam si, ze jsem sesel ze spravne cesty. Pohledem do mapy se utvrzuji v nazoru, ze musim z lesni cesty odbocit doleva. Postupuji bez cesty vzrostlym bukovym lesem, stale vzhuru, az narazim na louku. Po nekolika metrech nachazim i vyslapanou stezicku se znackou. Louky jsou zde rozsahle a oteviraji se z nich krasne vyhledy na okolni krajinu (Holy vrch, Okrslisko). Sedam na kolo a po pekne vrstevnicove ceste jedu k SV. Asi po 1, 5 km se dostavam do sedla (650 m n.m.) na krizovatku modre a cervene znacky. Dalsi pohledy do hloubky Cervenokamenske doliny a na vrch Kobylinec mne donuti sesednout z kola a oddavat se pozitku z ticha, barevnosti a clenitosti krajiny. Od rana se vyrazne oteplilo a zda se, ze vedro bude mym hlavnim nepritelem behem tohoto vikendu. Ze sedla odbocuji doleva (na SSZ) a stale po cervene znacce vyjizdim pres Okrslisko na vrch Kosak (766 m n.m.). Nekolik metru pred vrcholem je rozcesti turistickych znacek. Zleva sem prichazi zluta znacka z Brumova. Z vrchu Kosak prudce sjizdim po cervene znacce do bezejmenneho sedla (680 m n.m.) a vychutnavam pritom prijemny pocit rychle jizdy po bezpecne ceste. V sedle mijim stado ovci a pak zdolavam dlouhe a pomerne strme stoupani na vrch Kanur (791 m n.m.). Daleke vyhledy smerem na S a Z (Nedasova Lhota, Kralovec, Plostiny) davaji zapomenout na unavu a propocene tricko. Z vrcholu sjizdim uzkou pesinou zpocatku lesem, pak po loukach, stale po cervene znacce do sedelka. Po polni ceste pak traverzuji vrch Vysocka az do sedla (550 m n.m.) nad Nedasovou Lhotou. Znacka zde krizuje silnici vedouci z Nedasovy Lhoty do Cerveneho Kamena, ktery lezi jiz na Slovensku. Nasledujici stoupani (cervena znacka) po polni a pak po lesni ceste neni v polednim zaru nic prijemneho, ale presto vyjizdim bez sesednuti az k rozcesti znacenych cest pod vrchem Pozar (792 m n.m.). Od rozcesti stoupam doprava na SV po cervene znacce (c.0624) az na vrchol ke skupine soukromych chat a od nich sjizdim do plytkeho sedelka (750 m n.m.). U skupiny chat na vrchu Pozar je studna s vodou. Na jejim pripadnem pouziti je vsak nutno se domluvit s majitelem.

Ze sedelka mirne stoupam stale po hrebeni smerem na SSV az pred vrch Koncita (817 m n.m.). Zde je po provedene tezbe dreva obtizne najit znacky a cesta je zarostla travou a malinim. Tlacim tedy kolo nejkratsi cestou k vrcholu, osazenemu cervenobilou triangulacni tyci. Nahore prudce menim smer doleva na SSZ a zacinam sjizdet z hrebene (stale po cervene). Nektere useky v hlubokych uvozech se zbytky dreva po tezbe a s kamenim dukladne proveruji moje brzdy a pneumatiky. Po chvili vsak vjizdim na nadhernou horskou louku v miste zvanem Pasecky. Zde se na okamzik zastavuji a nechavam na sebe pusobit kouzlo tohoto skryteho mista. Dale klesam prevazne lesem az k okraji poli s vyhledem na ves Strelna a pak zpet do lesa k potoku a pres nej. Znacka se zde proti vsemu ocekavani jakoby kousek vraci a stoupa vzhůru, ale vzapeti se opet staci spravnym smerem (na S) a klesa pres louky k polni ceste. Po ni sjizdim az k zarezu zeleznicni trati. Zde odbocuji kolmo vlevo a mirne stoupam na silnicku pred vesnici Strelna. Odbocuji po ni vpravo do vsi, projizdim kolem kostela a na hlavni silnici (Vsetin - Puchov) opoustim cervenou znacku a odbocuji vpravo, smerem na Lysou p. Makytou. Jsem nyni v Lyskem prusmyku (527 m n.m.), vyznamnem to pruchodu z Moravy na Slovensko. Blizi se poledne, zacinam mit hlad a tak se davam do reci na tema "Moznosti stravovani v pohranici" s mirumilovne vypadajicimi domorodci. Doporucuji mi restauraci "u Colnika" (tel. z ČR 00421/825/?91552?) ve Strelence (cast obce Lysa p. Makytou). Po kvalitni silnici sjizdim tedy asi tri kilometry smerem na V, prejizdim pres cesko - slovenskou hranici a bez problemu nachazim po leve strane silnice lezici soukromou restauraci. Jsem tu jediny host, ceny jsou mirne, obsluha vzorna. Po obede sjizdim jeste asi pet kilometru po hlavni silnici, podjizim zeleznici a na zacatku obce Luky (365 m n.m.) zatacim o 180 stupnu doleva na vedlejsi silnici vedouci do obce Lazy p. Makytou. Silnice dale pokracuje az na hreben Javorniku, k chate Kohutka. Jedine orientacne narocne misto na teto vedlejsi silnici u osady Certov (je nutno se zde drzet vlevo) zvladam diky pomoci mistnich obyvatel hladce a kolem druhe hodiny odpoledne si uz s rozkosi umyvam oblicej studenou vodou na chate Portas (930 m n.m.).

Poledni vedro a skoro 600 metrove stoupani mne vsak tak vycerpaly, ze nasledujici velmi peknou cast hrebenovky Javorniku nemohu nalezite vychutnat. Od chaty, pred niz se stretavam s dvojici otce se synem na horskych kolech, stoupam po cervene znacce (c.0624) na vrch Stolecny (956 m n.m.). Pres nekolik bezejmennych kopcu prejizdim do Frnovskeho sedla (940 m n.m.) a z neho prevazne tlacim na Maly Javornik (1019 m n.m.). Nasleduje pomerne rovny usek az k rozcesti se zlutou znackou (c.8586). Kratke, ale kamenite stoupani na vrch Stratenec (1055 m n.m.) s pamatnikem je uz nad moje sily a opet kolo tlacim. Na Velky Javornik (1071 m n.m.) vsak vyjizdim v sedle. Po ceste opet potkavam dva jezdce na horskych kolech. Za vrcholem V.Javorniku mijim rozcesti znacenych cest a stale po cervene znacce sjizdim k dalsimu rozcesti (tentokrat se zelenou znackou) v lokalite Kasarne. Odtud (stale po cervene) mirne stoupam a pote klesam az k rozcesti s modrou znackou v miste zvanem Cierna voda, kde potkavam dalsi jezdce na horskych kolech. Tentokrat jde dokonce o starsi par, zrejme manzelsky. Asi 100 m od rozcesti Cierna voda po cervene znacce smerem k S je pramen. Sjizdim jeste kousek po cervene znace k prameni a doplnuji vodu do lahvi i do zaludku. Pak se vracim zpet k rozcesti a dal jedu na V po modre znacce (c.2744/c). Snadno prekonavam nenarocny teren do sedla (960 m n.m.) pred vrchem Cemerka, na vrchol (1052 m n.m.) vsak kolo tlacim. Vrcholova cast stezky je neprijemne zarostla vegetaci. Brzy se vsak dostavam na V stranu kopce a vychutnavam skoro dvoukilometrovy sjezd do sedla (890 m n.m.) k osade Gregusovci. Nasledujici posledni dnesni stoupani na vrch Cerenka (948 m n.m.) je, vzhledem k me unave a panujicimu vedru, opet velmi neprijemne. Z vrcholu sjizdim jen nekolik set metru k rozcesti se zelenou znackou. Tady odbocuji bez znacky doleva na vyhratou louku s vyhledem na Makov a rozhoduji se zde odpocivat. Jsou asi ctyri hodiny odpoledne. Po dvou hodinach zaslouzeneho spanku se vracim zpet na modrou znacku, po ktere sjizdim asi dva kilometry az k poutaci, oznamujicimu, ze v blizkem hotelu se lze vyspat i najist. Odbocuji tedy po neznacene ceste doleva (tam ukazuje sipka na poutaci) a po nekolika desitkach metru zastavuji pred honosnou budovou z betonu a skla. Jsem u hotelu Pancava, tel. z ČR: 00421/824/4364 415 (800 m n.m.). V recepci se dovidam, ze jedna noc ve dvouluzkovem pokoji s koupelnou a WC by mne prisla na 150 Kcs. Snazim se smlouvat a mam uspech. Prijemny pan vedouci, ktery je k teto slozite transakci posleze zavolan, mi snizuje cenu za ubytovani se slovy: "sportovci si musi pomahat" na 100 Kcs. Kolo si schovavam do "lyzarny" a odchazim se vysprchovat na pokoj.

Delka sobotni trasy: 63 km, z toho teren: 38 km, prevyseni: + 1863 m, - 1342 m, doba jizdy (bez prestavek): cca 7,5 hodiny.





Druhý den

V nedeli odjizdim v 8,00 hodin. Od hotelu jedu asi kilometr bez znacky po statni silnici spojujici Bytcu a Makov smerem na Bytcu (na V) az k pohostinstvi Javornik (Melocik), kde odbocuji doleva na V na modrou znacku (c.2744/). Je-li hospoda otevrena, lze se tady obcerstvit. Po kilometru jizdy po rozbite asfaltove ceste prijizdim k pekne male kaplicce u osady Zablatie, odkud je vyhled do doliny Rovnianky na JV. Od kaplicky jedu jeste kousek po silnicce a po cca 500 metrech odbocuji doleva na louku. Pomerne strme stoupani na vrch Luby (911 m n.m.) vyjizdim temer cele v sedle. Nasleduje prudky sjezd k osade Vrchrieka (740 m n.m.) a pak romanticka jizda (stale po modre znacce) kolem starych drevenych domku osad Supikovci, Spilkovci a Cipkovci, az k bufetu v sedle Semetes (680 m n.m.). Je-li bufet otevreny, lze se tady obcerstvit. Vodu muzeme ziskat po domluve s obyvateli i ze studni ve vyse vyjmenovanych osadach. Totez plati i o dalsich dale uvadenych osadach.

Prejizim statni silnici spojujici Kotesovou a Vysokou n. Kysucou a vzapeti strme stoupam mezi domy po polni ceste do protejsiho svahu. Asi po 100 metrech je cesta jiz tak strma, ze musim kolo tlacit. Vchazim do lesa a po chvili opet sedam na kolo. Sklon je tu jiz mirnejsi, stezka traverzuje bezejmenny vrchol. Po chvili vyjizdim z lesa na louky, rozclenene mezemi na oku lahodici obrazce. Po nadhernych loukach s vyhledem na JZ do doliny Rovnianky mirne stoupam az k rozcesti se zlutou znackou (740 m n.m.) po vrchem Kraviarska. Odbocuji doleva na V stale po modre znacce. Projizdim kolem krasne upravenych chalup v osade Bachronovci a nejprve loukami, pak lesem stoupam na bezejmenny vrsek (804 m n.m.). Nasleduje kratky sjezd a uz brzdim v plytkem sedle (770 m n.m.) u male upravene kaplicky ozdobene cerstvymi kvetinami. Chvili se zastavim a v duchu obdivuji ty, kteri kaplicku tady vysoko na hrebeni postavili a kteri sem nosi v kazde dobe kvetiny.

Ze sedla stoupam lesem (stale po modre) na bezejmenny vrsek (820 m n.m.), kde se cesta podel okraje lesa a louky staci na S. Podle mapy by nekde kousek vlevo ode mne mela byt samota s velmi poetickym nazvem Brlozna jama. Lesem sjizdim do sedla (770 m n.m.) a pak opet stoupam nejdriv lesem pak loukami ke kaplicce, lezici pobliz osady Kamenite. Z holeho loucnateho vrchu (820 m n.m.) nad kapli je kruhovy rozhled na okolni kopce a pohori. Z kopce prudce sjizdim do sedla (740 m n.m.) kde je rozcesti se zelenou znackou u osady Vrchrieka. Pokracuji vsak i nadale po modre a vyjizdim na bezejmenny kopec (760 m n.m.) odkud klesam zpocatku rozhranim lesa a luk pozdeji lesem doleva k osade Mrackov (740 m n.m.). Pred prvnimi domky prejizdim potucek a zapadam pritom dobrych 15 cm do blata. Vzhledem k tomu, ze je jinak cesta v panujicich vedrech uplne sucha, je to ponaucni pro priste, ze je lepsi pres nahodne blative useky kolo prenest, nez pak nicit retez a brzdy.

Osadou Mrackov prudce stoupam do sedla (780 m n.m.) k rozcestniku, kde odbocuji z dosavadni modre na zelenou znacku (c.5654), ktera vede smerem na JV. Jedu pohodlnym traverzem po SV okraji vrchu Capova, projizdim sedlem, zatacim vlevo (na SV) a kolem dalsi kaplicky stoupam na Jakubovsky vrch (874 m n.m.). Pri sjezdu z Jakubovskeho vrchu jsem si nevsiml, ze jsem na rozcesti asi 500 m za vrcholem odbocil spatne doprava. Jel jsem tedy po modre znacce asi 4 km az k osade Ostre (680 m n.m.), kde jsem na chybu prisel. Otocil jsem kolo a jel po stejne ceste zase zpet. Nebyt tohoto prehlednuti, stihl jsem pohodlne v Cadci vlak domu. Na rozcesti za Jakubovskym vrchem odbocuji doleva (po zelene) a pohodlne klesam na loucnaty hreben. Bezvadny dvoukilometrovy sjezd koncim az v sedle (780 m n. m.) pred kopcem Vrchrieka, z jehoz vrcholu je kruhovy vyhled. Tento kopec traverzuji po SZ svahu az do osady Petranky (800 m n.m.). V osade odbocuji z dosavadni zelene na zlutou znacku (c.8653/b) a klesam kolem kostela po prasne zpevnene ceste k dalsi, asi kilometr vzdalene kapli (780 m n.m.). Znacka zde odbocuje doprava do lesa, ja ale pokracuji po zpevnene ceste, vedouci primo po hrebeni, smerem na SV na bezejmenny loucnaty vrch (820 m n.m.). Z tohoto vrchu odbocuji doprava (na JV) do sedla (750 m n.m.) pred Chotarnym kopcem, kde se opet napojuji na zlutou znacku, kterou jsem pred chvili opustil.

Stoupani lesem na Chotarny kopec (906 m n.m.) je vsak uz nad moje sily a tak kolo az na vrchol tlacim. Na vrcholu odbocuji z dosavadni zlute na zelenou znacku (c.5540) a klesam smerem na SV. Po vyjezdu z lesa na louky chvili obdivuji kouzelny vyhled na okolni krajinu. Nasleduje prudky sjezd do sedla (830 m n.m.) pred Vojtovym vrchem (840 m n.m.), na ktery pozvolna stoupam okolo nekolika drevenych chalup. V osade lze ziskat po domluve s obyvateli vodu ze studni. Z Vojtova vrchu opet prudce klesam loukami a na kratkem balvanitem useku dokonce diky vlastni nepozornosti padam. Temer 1,5 kilometrovy sjezd konci v sedle (690 m n.m.), kousek pred rozcestim s modrou znackou. Vyjizdim k rozcesti (720 m n.m.) a stale po zelene znacce traverzuji po JZ svahu bezejmenny kopec. Nasleduje klesani k prvnim domkum osady Kycera (660 m n.m.) a vyjezd stredem osady do sedla. V sedle na konci vesnice odbocuji (stale po zelene) doprava ke kaplicce (710 m n.m.), odkud zacina dnesni zaverecny 3 kilometrovy terenni sjezd do Cadce. Klesam uvozovou cestou, pak po loukach a nakonec sidlistem a mestem az na nadrazi (420 m n.m.). Je 14.15, vlak domu (smer Bohumin) mi o necelych deset minut ujel, a tak se rozhoduji vratit se na Moravu na kole.

Jedu po statni silnici stale do kopce pres Turzovku a Makov do sedla U tabuli (801 m n.m.) a odtud pohodlne sjizdim do V.Karlovic (530 m n.m.). V autokempu na pocatku vesnice se mi dokonce dari premluvit spravce, aby mne nechal se za 10 Kcs osprchovat. V 16.45 jsem na nadrazi, v 16.53 mi jede vlak a po prestupovani ve Vsetine a Hranicich jsem okolo 21 hodiny zpet v Brne.

Delka nedelni trasy: 79 km, z toho teren: 38 km, prevyseni + 1181 m, - 1461 m, doba jizdy (bez prestavek): 8 hodin.

Co rici na zaver ? Prejezd teto hrebenovky je pro vnimaveho cloveka (sportovce) prijemnym zazitkem po vsech strankach. Stridaji se tu bukove a smrkove lesy s loukami plnymi kvetin, lesni chladek a sero s teplem a dalekymi vyhledy na loukach, stridaji se mista, kde nepotkate zivacka (a tech je vetsina) s razovitymi horskymi osadami obyvanymi vetsinou sveraznymi a dobrotivymi starecky a starenkami, jede se z velke casti po nezpevnenych cestach, stezkach, pesinach ci chodniccich. Zdatnejsi jedinci se potesi z dlouhych a strmych stoupani a sjezdu, ostatni mohou popisovanou trasu absolvovat pohodlne po vice castech. Jako nejlepsi termin pro podobnou vypravu doporucuji kveten nebo zari, kdy neni tak velke vedro jako jsem mel ja a zaroven na hrebenech nelezi snih a neni neprijemne zima.

Delka trasy celkem: 142 km, z toho teren: 76 km, prevyseni + 3044 m, - 2803 m, doba jizdy (bez prestavek): 15,5 hodiny. Kolo: Scott Sawtooth s vybavenim Shimano 300 LX Exage. Mapy: Biele Karpaty, 1:100 000, Slov. kartografia 1987; Javorniky - Kysuce, 1:100 000, Slov. kartografia 1984.