Jizerských 24hodin MTB

Jen pro bojovné povahy a dobře připravené jedince byl extrémní závod horských kol - Jizerských 24 hodin MTB, který pořádali A.S.A. Turnov a Sdružení J 24. Kdo chtěl uspět, musel během této doby najet co nejvíce šestnácti kilometrových okruhů vedených převážně po lesních a polních cestách.

Vybrat jste si mohli hned z několika kategorií. Startovali dvojice muž-muž, muž-nemuž, nemuž-nemuž a samozřejmě také jednotlivci ke kterým jsem patřil i já.
Centrum závodu bylo situováno v kempu Kristýna, což bylo zcela jistě šťastným řešením. Pokud jste ovšem nepřijeli o dva dny dříve, nezastanovali vedle německých turistů a nepoznávali dnem i nocí krásy nejen jejich jazyka.

Start byl pro všechny kategorie společný v sobotu 22.června přesně ve 12. hodin. První okruh jsme absolvovali s průvodcem, kterého pochopitelně nesměl nikdo ze závodníků předjet. Zda-li tomu tak bylo nevím, naposledy jsem ho totiž zahlédl metr za startem. Pole rovněž uzavíral průvodce.
Tedy vše nasvědčovalo tomu, že úvodní "poznávací" okruh projedeme bez problémů. Jak to tak ale bývá i zde došlo k roztržení na skupiny a například ta naše "zaváhala" těsně před koncem okruhu. Nicméně správnou cestu jsme nalezli a to i bez pomoci průvodců, kteří byli od nás výrazně vzdáleni.

Výběr trasy si rozhodně zaslouží pochvalu, kritizoval bych ovšem některé turisty, kteří nebrali příliš ohled na závodníky a také slepice, které hledaly nějakou obživu na cestě ve sjezdu, kde se to skutečně dalo slušně "hnát". Já jsem to v kritický okamžik vyřešil mírným nakopnutím, což zabralo. Tento manévr jsem chtěl aplikovat i na některé turisty. Nakonec po zralé úvaze se tak nestalo. Stalo se ale to, že některý biker prohnal nebohého tvora na vajíčka svými dráty a snad i kotoučovkou. S ohledem na citlivé jedince popis stavu cesty provádět nebudu.

Své dovednosti jsme si mohli otestovat zejména v noci. Světla byla povinná a samozřejmě také nutná. Kdo zvolí špatnou značku osvětlení, mohl cestu poznávat například jako já. Třikrát větví přes obličej, ostrá odbočka vlevo, kořen, kaluž, ostružiní na obličeji,....

Ráno bylo příjemné a vlévalo do bikerských žil novou dávku energie. Osobně mohu říci, že netrvalo věčně a nejtěžší část závodu začala od desáté hodiny dopolední do konce závodu. Doba, kdy tretry zarůstají do vaší nohy, kdy už nechcete sladké v životě vidět, natož ionťák.

24 hodin na horském kole je rozhodně extrémní maraton, který stojí za vyzkoušení. Do závodu můžete vstupovat s jakýmkoliv plánem, taktikou, ale skutečnost bude jiná.
Již nyní se můžeme těšit na dalších Jizerských 24 hodin MTB, kde se jistě všichni potkáme. Rok je ale dlouhá doba a tak mezi tím okusím obdobný závod u našich západních sousedů.