Ještě nedlouho před 6. hod. večerní jsem byl definitivně smířen s tím, že kvůli neustálému dešti nikam nepojedu, ale nakonec vše bylo jinak. Nešlo si nevšimnout, jak najednou mraky zmizely, a objevilo se azurové nebe. Zcela neočekávaně tak po internetovém ověření stavu oblačnosti v celém kraji i já měním plány pro dnešní večer a jsem tak trochu donucen pustit se narychlo do zkompletování kola. Prokluzování v zadním náboji je důvodem, proč musím použít náhradní zadní kolo. Vše stíhám tak, abych mohl krátce po 21.45 vyrazit za "voláním" noci. Někde podvědomě cítím, jak by byl eventuální spánek sladký, ale ono to z člověka brzo spadne, jen co pořádně roztočí pedály a soustředí se na cestu. To mi ale pořádně stěžuje fakt, zjištěný po pár km, vlastně už s prvním slaběji osvětleným úsekem trasy. Zřejmě na úchyt málo nasazené př. světlo, se po přejetí nějaké díry, poroučelo k "zemi" a následně přestalo fungovat. Vrátit se nebo pokračovat? Nerad utíkám z cyklistického boje a zkusím risknout někde i potmě těch asi 12 km zbývajících do Frýdku. Říkám si, že pak ve skupině to bude už v pohodě. I díly občasnému osvětlení v projížděných obcích to nebylo zas tak těžké, ale v tom, už samo o sobě tmavém lese, ležícím kousek za Sedlištěm, to bylo papu. Až jsem měl chuť slézt z kola a vést jej přes ten úsek pěšky, taková tam byla tma. Nevím, jak by mně v ten moment bylo, kdybych věděl, že bude ještě hůř. Dalším "snižovačem" mého nadšení, po úspěšném zvládnutí této zkoušky, byl fakt, že už v dosti pokročilé hodině (23.00 hod.) se na místě srazu ve F-M, rekrutovali pouze čtyři cyklisté.



V duchu přemítám, čeho se ti ostatní zalekli víc, zda momentální večerní nízké teploty (10 °C) a předpokládaného poklesu až k ranní "nule" na vrcholu Lysé, nebo probíhajících frontálních poruch. Naštěstí do odjezdu naší skupinky vzrostl počet odvážných na číslo 20 a později až na konečných 43. Tak jak se tvoří mraky, ještě v průběhu průjezdu městem, se utvořila ze sólistů a mini skupinek i ta "naše" asi 10 - členná parta, a náhodou ten "vpředu" si naštěstí pro následný přesun do Nošovic vybral hl. silnici přes Dobrou, momentálně zcela bez provozu a předpisově osvětlenou. Ale jak se blížíme k horám, osvětlení v dalších vesnicích se mění na sporadické až mizne úplně, což mně nutí držet se v tomto mini pelotonu v takové pozici, abych beze zbytku využil přebytek světla některého z kolegů. Takže to znamenalo mít oči pořádně "na stopkách", neboť moje prolítnutí dírou by taky mohlo ohrozit někoho za mnou. Jelikož za celou dobu přejezdu po odbočku U Papeže neslyším žádné nadávky, domnívám se, že to všichni zvládli OK.





Neříkej hop, dokud nepřeskočíš!!!

Už se vlastně těším na chvíli, kdy začne samotné 8,5 km dlouhé stoupání na Lysou, kde dle zkušeností z předešlých výjezdů vím, že pro jízdu takřka krokem, světlo zas tak nutné není. Jenže chyba lávky - nečekaně brzy se ukázalo, že nutnost být dostatečně technicky vybaven na noční jízdu, není jen tak pro nic za nic. Kvůli už zmiňované výměně kola a ne zrovna ideální spolupráci kazety s přehazovačkou, se dostavuji problémy s přepadáním řetězu do výpletu. Potíž se ukázala až teď, kdy je nutné zařadit nejlehčí převod. Zřejmě použitá jiná oska způsobila posun kazety vůči přehazovačce. Naštěstí na mně počkal jeden neznámý cyklista, který byl sám od sebe několikrát ochoten mi na "věc" posvítit, až jsem přišel na to, jak si od "bolístky" pomoct. Docela banální záležitost za bílého dne, se s nástupem tmy a beze světla, může změnit v pěkné trápení. Navíc této noci byly pro viditelnost abnormálně špatné podmínky - tmavá obloha a už kousek nad údolím se do nás zakousla velice hustá mlha. I šťastlivci se světlem měli problém trefit se na asfaltku a každé mé náhodné odjetí do "tmy" se rovnalo koledování o průser, jelikož i zdejší svahy, lemující silnici, bývají hodně strmé. Odhaduji viditelnost na něco pod metr. Tuhle trasu už jedu po třinácté a znalosti terénu mi teď přijdou vhod. I když o nějaké navigaci nešlo vůbec mluvit a míst, kde by se z cesty dalo sjet, tu prakticky není, i tak pro mé dva spolupoutníky (pana Neznámého + synovce) přišlo vhod, mít u své premiéry na Lysé někoho, kdo se tady trošku vyzná. Čímž jsem jim trošku splácel svůj čerstvý dluh za světlo. Pro obrázek o tom, jak to asi vypadalo. Jedna kuriozita - někde mezi "Papežem" a vrcholem nás předjel soused s kámošem bez toho, že bych je nějak identifikoval a o jejich existenci se dovídám až nahoře v chatě, kam naše "trojka" společně živá a zdravá, kolem třetí hodiny ranní s úlevou dorazila.

Na vrcholu

A i když bylo nakonec až 5°C, i my rychle mizíme do útrob Šantánu, kde bylo mnohem přívětivěji. Tady už dříve dorazivší cyklisté vesele doplňovali bříška obligátní polévkou, povětšinou zalitou nějakým tím Radegastem. I ten, kdo jinak v tuhle hodinu obvykle nic nejí, rád uvítá možnost doplnění energie. Mezitím v rámci zpestření zhruba dvouhodinového čekání na rozbřesk, nám všem štáb organizátorů v čele s usměvavou slečnou nebo snad mladou paní, "rozdal" certifikáty a bohatou tombolu. Asi proto, že dorazilo míň lidí, než se očekávalo, tak bylo co rozdávat. Bohužel menší počet kolařů a přítomnost pěších turistů možná měli vliv na to, že se nerozpoutala až tak bezprostřední "zábava", obvykle charakterizující tuto akci v létech minulých. Další neovlivnitelnou kaňkou v pořadí byla neslábnoucí mlha, která ani se svítáním nepolevila na intenzitě a prakticky zakryla nejen východ slunce, ale znemožnila i pořízení aspoň nějaké "kloudné" fotky z vrcholu. Pár dnů nato jsem dostal tip, že to chce nepoužívat blesk. Tak uvidím, možná příští rok, to je zajímavé, jak rychle si umím najít důvod, jet tady znova a znova a přitom jsem dvakrát za sebou utržil "fiasko"s radovánkami z východu slunce.



Jede se domů a hlavně z kopce!

Náladu mi tak krátce před pátou aspoň na několik desítek minut spravuje možnost se jen tak "zadara" vézt delší úsek z kopce, s cílem co nejrychleji ujet těch zhruba 48 km, dělících mě od domova. Už se těším na teplou sprchou, a jak zalehnu do postele. A co říkají čísla? Čas čisté jízdy: 5 a půl hod., prům. 18 km/h., max. 53 km/h., délka trasy 98 km.