V době, kdy v nabídce seriálu Kolo pro život po nějakém kole na rámu XP940 nebylo ještě ani památky, jsem dostal zajímavou nabídku koupě samotného rámu XP940. Jelikož jsem již dlouho pokukoval po něčem novém, protože stávající Fuji byl prostě už stařík, neváhal jsem a při jedné služební cestě ho v Olomouci koupil.

Geometrie

Předem jsem dlouho laboroval s geometrií, která je mimochodem stejná jako u top modelu XP960. Ve velikosti 20 jsem si při přechodu z půdního Fuji Suncrest prodloužil rozvod o 10mm při zachování efektivní délky horní rámové trubky a úhlů sedlové a hlavové trubky. Co mi to vlastně přinese jsem si nebyl tak úplně jistý, protože je delší vlastně jen zadní stavba. Nakonec jsem to ale risknul a jsem s rámem co se týče geometrie spokojen. Delší zadní stavba je výhodnější ve stoupáních, kde se bike nezvedá na zadní a jste tak, pokud umíte pracovat s těžištěm, omezeni jen adhezí plášťů. Já si navíc pomohl přímou sedlovkou, takže sedím přece jen o trochu víc vpředu. Délku posezu pak kompenzuji 120mm představcem. Jak už psal kolega Sváťa Fořt, kolo je celkem hravé, točivé a sedí mu spíš než dlouhé rovinky singletracky a techničtější pasáže. Rozhodně to ale není nijak dramatické, protože pod rukama zkušenějšího jezdce nejsou rovinky žádným nekonečným korigováním směru. Je to jen otázka zvyku a techniky šlapání. Naopak trialové pasáže, kde je třeba otočit bika po předním, poskočit si na místě do strany, nebo si srovnat kola do toho správného nájezdového úhlu jsou opravdu lahůdkou, není se třeba s kolem prát.



Rám jsem si přinesl domů a než jsem ho začal ověšovat komponenty ještě jsem ho zvážil. Ručička váhy se zastavila na 1620 gramech, což považuji v této velikosti za celkem slušné. Co se týče povrchové úpravy, tak se zatím nepotvrdily názory odsuzující nekvalitní lak.
Co ale musím podtrhnou je tuhost rámu v záběru. Předchozí Fuji Suncrest se s tímto nedá naprosto srovnávat. Určitě je to způsobenu většími průměry trubek a jejich profilováním. Zadní stavba pak velmi pěkně tlumí otřesy a v rámci možností i pruží. Zázraky ale nečekejte. I když se to s duralem nedá srovnat je přeci jen více znát použití objemnějšího pláště. Pro větší pohodlí tak už zbývá jedině softail nebo full.





Proč zrovna tyhle komponenty?

Tak první důvod pro tento mix je to, že mi ze staršího kola zbyly nějaké komponenty a druhým důvodem jsou asi jako všude jinde finance. Jsou místa, kde jsem zatím nechal věci ze starého biku a chystám jejich výměnu a někde už se změnami příliš nepočítám.
Co asi zaujme na kole na první pohled jsou zapletená kola, která se od levnějších bratříčků liší především bezdušovým provedením bez vnitřních vložek a pak zejména keramickou brzdnou plochou. Výhoda prvního je zřejmá hlavně při nasazování plášťů a výhoda druhého při každém zabrzdění. Chvíli sice trvá, než se brzdná plocha vyhladí a zajede, ale potom je brzdný účinek famózní, srovnatelný s kotouči. K úplné dokonalosti už jen chybí precizní modulace a dávkování brzdného výkonu jako u hydraulických kotoučovek. Já si ale hodně cením jednoduchosti údržby (spíš neúdržby) a dostupnosti náhradních špalků (po zajetí keramiky je možno používat obyčejné špalky). Další v pořadí je vidlice. Olej vzduch o slušné citlivosti to je přesně tento model Duka. Podle tratě si vidlici nafoukám a nastavím, takže mám přesně co potřebuji. Někdo namítne, že 80mm je žalostně málo, ale já stejně vozím vidli nafoukanou tak, že chodí spíš 60 a vyhovuje mi to.

Pak už to jde v rychlém sledu. Kliky LX jsou opravdu tuhé a rozdíl je oproti dutým Deore na Octalinku hodně znatelný. Řazení XT mi zbylo ještě ze starého bika a je to taková stará láska, protože provedení je ještě takové, jak ho Shimano dělalo dříve, tedy více hran a frézování. Někoho pak ještě zarazí silniční přehazovačka. Tohle je pro mě tak trochu nutnost, protože MTB sady mají z nějakého podivného důvodu velmi slabou pružinu a trocha bahna je téměř vyřadí z činnosti. Navíc při rozsahu na kazetě 11/28 není problém ani s zařazením španěla. Nakonec se ještě zmíním o pláštích Racing Ralph, které osobně považuji za jedny z nejlepších co jsem kdy jezdil, nebo měl možnost vyzkoušet. Pro závodní použití jsou to, mimo zvlášť hlubokého bahna, výborné gumy, které mají solidní objem a dobrou váhu (495 - 540g v rozměru 2,25 a 460g u 2,1). Rychlý vzorek a 66TPI pak zapříčiňuje svižnou jízdu po pevném podkladu. Prostě pokud nechcete úplný slick, tak je Racing Ralph ideální volba.



Za jízdy:

Trochu už jsem se o tom rozepsal v odstavci o geometrii, ale ještě dodám pár drobností. Neposednost kola opravdu není nijak hrozná, chce to prostě jen klidnou ruku a dobrou techniku šlapání. Velmi příjemná je již zmiňovaná tuhost rámu, která ve spojení se stejnou vlastností u klik a kol dělá z bika raketu, se kterou je radost vyšlápnou kopeček, nebo udělat trhák ze skupinky. Z prudkých kopců je ale třeba víc manipulovat s těžištěm, protože posez je kvůli dlouhému představci a přímé sedlovce posunut mírně dopředu. S tím souvisí také proti normálu maličko posunuté sedlo, takže šlapete trochu jako na triatlonovém kole, což mně ale maximálně vyhovuje.

Závěr:

Co dodat? Je to kolo, na kterém se dá bez problémů závodit ale přitom je celkem odolné a po každém těžším závodě tak nemusíte měnit půlku osazení ani když to dolů z kopce pořádně pustíte za nějakým fullistou. Váha by se dala srazit použitím jiných plášťů a některých jiných komponentů, ale zrovna výměna plášťů by byla na úkor funkčnosti. Stejně tak jsem uvažoval o jiné vidlici, ale zatím zůstávám u Duka. Možná se mnou spousta lidí nebude v osazení souhlasit, ale určitě to alespoň není špatná inspirace.