Ono sobotní ráno nepatřilo mezi nejteplejší, naměřit jsme mohli 11 st.C, vítr také nepatřil k nejmírnějším.
Útěchou mohlo být, že se nejedná o silniční, ale o bajkový závod. A to znamená, že nás proti větru ochrání les a proti zimě nás bude izolovat bahno :o)
Start proběhl tradičně na Horním náměstí v Opavě, ze kterého se pokračovalo za policejním vozem do Opavy - Kylešovic, kde nastal ostrý start.
Tradičně někteří přecenili své schopnosti a tak se po prvním zavedení do terénu sem tam spadlo, sem tam se nám to ucpalo a sem tam se také náruživě nadávalo.
Po prvních pár výjezdech se balík pěkně roztrhal, přestal být také čas na zbytečné emoce a začalo se jet.
Značení bylo trvalé - namalované na stromech, přenosné - pomocí šipek a klasické mlíko. Na křižovatkách nechyběli vojáci a sem tam fandící domorodec.
Myslím si, že značení oproti loňsku bylo o dost kvalitnější.
Trasa byla tradiční. První kilometry nás přivedly nad zámek Raduň, odkud jsme sjeli do údolí Raduňky. Dále se pokračovalo pěkným výjezdem do Vršovic ke
Křížku a přes Branku na Kalvarii, což je velmi krásný výjezd.
Naše pláště se dále ubírala na přes 500 m.n.m vysokou Jelenici, z níž nás čekal ostrý sjezd a opět výjezd na vrch Lhotka a to samé dále na Záluží a
Dubovou-zámek. V Melčském údolí se nám tratě spojily a tak jsme mohli potkávat kolegy ze 60 kilometrové tratě.
Na trati si našel skutečně každý své. Nechybělo bahno, brod, suché cesty, technická pasáž, schody, lávky, kořeny, silnice, lesní cesty, vyjeté koleje
od traktoru plné vody, setkání na úzké lesní cestě se dvěma osobními automobily a mnoho dalšího.
Prožil jsem také blízké setkání s… jak to říci slušně. Za předposlední občerstvovačkou, tedy někde po 70 kilometru, jedu si takhle pěkně do vršku kolem
patnáctého fleku a vidím přede mnou osobu. Pro jistotu volám: "Kudy se prosím jede závod Silesia?" "Jsem dobře na trati?" /V necenzurované podobě: Ku.va
kde to sem, … jeli tady přede mnou?"
Odpověď: "Pořád na horu, pořád…" a ukazuje ať pokračuji cestou po které přijíždím. Díky znalosti značení BSC Opava: "Když po třetím kilometru nevidíš
značení, je něco špatně"….se mé tušení potvrzuje na křižovatce lesních cest. Nezbývá než se vrátit zpět. Osobu jsem bohužel nenalezl, ale našel jsem
odbočku vlevo, která byla snad ani ne pět metru od "dobrého" rádce. Nicméně, třeba skutečně viděl někoho jet po osudné cestě a snažil se pomoci.
Poučení pro příště. Věřit svým očím a lidem s vestou pořadatele :o)
Do cíle už nespěchám, znáte to… Potkávám v dresu a na kole Merida bajkera, jehož nos se evidentně potkal s překážkou, jak spokojeně pokračuje k cíli.
Myslím si, že spokojených bajkerů i bez zranění byla většina. V cíli energetický nápoj, který nám dává křídla, k jídlu těstoviny nebo guláš.
Budu se nyní opakovat, ale to co jsem napsal o Silesii 2002 a 2003 platí i pro Silesii 2004 - BSC OPAVA, zase dobra práce!!!
Souvisejísí články a odkazy:
|