8.00 hod. Přijíždíme do místa startu. Male náměstíčko je plné pilných mravenečků, kteří se snaží vše připravit pro tlupu natěšených bikerů.
Jako záchytné parkoviště slouží nám již známá louka, na kterou díky vynikajícímu značení v pohodě přistáváme. Do hodiny je parkoviště skoro plné.
Jdeme se zaregistrovat. Letos je připraven start ve dvou vlnách. První vlna s černými čísly 1-150 a druhá s bílými pro ostatní.
Vše probíhá v naprosté pohodě a s úsměvem. Zjišťujeme, že je mnoho těch, kteří zvolili možnost přihlášení až na místě.
9.00 hod. Je slunečno, teplota kolem 20 °C. Někdy mám fakt pocit, že sledování předpovědí počasí jsou ztrátou času a akorát zabírají vysílací čas.
Opětse páni meteorologové spletli a jejich deště a oblačno se nekoná. Po úvodní obligátní taktické poradě, co na sebe a do sebe, se jdeme trochu rozjet.
Místní High Way připomíná pěší - promiňte cyklistickou zónu. Což někteří řidiči dávají hlasitě najevo. Stejně je to ale krása......
9.40 hod. Jdeme se řadit na pásku. Pořadatelé se snaží deratizovat vetřelce z první vlny. Po chvilce marného snažení to nakonec
vzdávají. Nic proti chrtům, prý mezi ně také patřím :-), ale kdo pozdě chodí...., tady spíše platí se hlásí, sám sobě škodí. Navíc
je více než jasné, že po pár desítkách metrech závodu se vše spojí v jeden houf. Myslím, že od těch, kteří se nepřihlásili zavčasu
nebo nezajeli loni lépe, to není zrovna fér. Pokud by to udělal každý, pak první vlna ztrácí smysl. Každopádně si to mají organizátoři
lépe ohlídat a tolik se nespoléhat na čest a poctivost mnohých z nás. Pořád se mi nějak zdá, že tyto vlastnosti nám, Čechům, trochu chybí.
9:59:55 hod. 5...4...3...2...1 "Prásk!" Valíme to po hlavní, co nohy stačí. Po cca 300m to stáčíme doprava a hurá do kopce. Tady se prověří
fyzička, a tedy šance každého z nás. Jede se opravdu ostré tempo! Po následném sjezdu k podjezdu D1 šplháme na druhý test končící ve Všešimy.
Následuje velice členitá trať převážně s kopce. Projíždíme Zaječice - Pětihosty - okraj Senohrab a hurá lesním nádherným sjezdem k proslulému
tunelu! (Sjezdy v tomto závodě jsou dlouhé a v pohodě sjízdné. No prostě Super!) Letím do něj jako střela země-země, děj se vůle páně.
Hořící svíčky po jeho stranách jen lehce. spíše sporadicky. naznačují vnější okraj, stejně jako světlo na konci tunelu. Tak mě napadá, že by
tak nějak asi mohl vypadat popisovaný stav v komatu? Každopádně je to bomba. Tunel! (s komatem jsem neměl zatím tu čest :-)) Hlavou mi
probíhá další otázka. Co kdyby to tam někdo, nedej bože, položil, to by pak teprve byla psina ;-). Od kamarádů jsem se po závodě dozvěděl,
že bylo dosti těch, kteří zvolili formu podrobné prohlídky této rarity. Vybrali si lidem přirozenější pohyb, tedy chůzi. Troufám si říct, že to
dobrá volba a svým počinem připravili o bezkonkurenční zážitek nejen sebe, ale hlavně ty, kteří se těšili na vyhlášený průlet! Na druhou stranu
chápu obavy z možného nebezpečí - medvěd, Yetti, veverka, speolog, archeolog, apod. Možná by příště stačilo trochu více upozornění od pořadatelů
na bezpečný průjezd. Určitě tuto část velmi důkladně kontrolovali a upravili tak, aby byla bezpečná. Podél říčky Mnichovky se blížíme k prvnímu
brodu. Již z povzdálí tuším, že nepůjde jen o lehké smočení palce. Odhaduji 20 - 30 čísel hloubky. Navíc, kdo ví, co je na dně. Pořádně to rozpaluju.
Zadek se přesouvá lehce vzad. "Hoplááá." Voda je všude. Aplaus jsem sice sklidil, ale tělu se prudké ochlazení moc nezamlouvá. A to není poslední brod :-).
První a jediná občerstvovačka se nachází asi v polovině závodu. K dosažení této mety, je třeba zdolat stoupáníčko směr hvězdárna Ondřejov.
Jak ale zjišťuji, není moc těch, kteří chtějí ztrácet cenné sekundy dlabancem, takže většina doplňuje pouze tekutiny, a to dosti často v pohybu.
Druhá polovina je o moc rychlejší. Ne že by tu nebylo co nastoupat a sjet, ale už to není tak náročné. Navíc je tu velmi dlouhý, mírně zvlněný,
a hlavně rychlý úsek lesem přes Voděradské bučiny. Každý to smaží, co se dá. V Louňovicích najíždíme na asfaltku směr Svojetice. Opět hupky do
lesa a následným sjezdem do posledních kilometrů tratě. Tady se mi v zápalu boje, opojen rychlostí, daří zatočit na opačnou stranu. Stoupám si
to vlevo a po letmém otočení hlavy si kladu zásadní otázku, proč ty dole točí vpravo a já tady šlapu jak trotl? Otáčím to! Ejhle...jaké to
překvapení....cedule přes celý strom mě přesvědčuje o mém omylu. Poslední úsek je lesem přes dva brody, které se ale dají vzít přes vedle
umístěné lávky, což taky většina bikerů dělá. Zpět v Mnichovicích. Krátké stoupání, klička cílovým koridorem a je tu cílová meta.
I letos to bylo fajn. přispělo tomu i pěkné teplé počasí. Co se trati týče, byla dobře značená, dobrovolníků na nepřehledných či nebezpečných
úsecích dostatek. Bohužel bylo i dost úrazů, jenž pramenily z charakteru (rychlé) tratě, hlavně však z přeceňování našich možností. Na vyčerpané
cyklisty pak v cíli čekalo občerstvení v podobě guláše, piva a minerální vody. Byly podávány s úsměvem, jenž potěšil. Vyhlášení výsledků a tomboly
probíhala bez zbytečných průtahů a hladce. Dalším plusem bylo i příznivé startovné, které činilo při platbě v časném termínu 340,-Kč v případě
loňské účasti, jinak 390,-. Na místě pak 450,-Kč. Nechyběly ani upomínkové předměty v podobě trika, nebo hrnku s motivem akce.
A negativa? Určitě řazení do vln na startu. Nějaké to značení navíc či dobrovolník na velkém množství rozcestí by také stál za to. Dále chyběla
možnost umytí (kromě místního potoka). A nesmím zapomenou na mojí obligátní připomínku, to abych nezklamal mé příznivce, na jídlo po závodě :-).
16.00 hod. Odjíždíme spokojeni a trochu připáleni od slunce. Bylo to opět super. Už se moc těšíme na další ročník. Oslava vstupu a svátku práce
jak má být :-). Pořadatelům patří pochvala. Na bodové stupnici 1-5, je to určitě 2 s *.