Ti co si chtěli tento krásný závod zajet, ale nestihli se včas přihlásit, měli ještě malou šanci v sobotu u prezentace.
Někteří totiž nemohli kvůli nemoci přijet a tak se dočkali i ti, co už ve start na tomto klání ani v těch nejoptimističtějších
stavech nevěřili. Stačilo se jen trochu snažit a vystát něco přes hodinu u okénka prezentace.
Letos se už nediskutovalo na téma trať závodu, všichni věděli do čeho jdou. Závod vedl stejně jako loni krásnou a chráněnou lokalitou
kolem hradu Kost, zříceniny Trosek, rybníka Vidlák, zámku Hrubé Skály, Příhraz, rybníka Žabakoru, skalního masivu Drábských světniček,
zříceniny hradu Valečov a kráteru Mužský. Osobně si pamatuji pouze "střídání v balíku", kemp Peklo a spinningačky :o))
Tak jak pořadatelé uvedli, závod patřil svým profilem a povrchem široké veřejnosti. Žádné technické záležitosti zde na nás nečekali,
přesto dle očitých svědků některým činil potíže sjezd louky v závěru. Trať vedla převážně po silnicích, zpevněných cestách, lesních
cestách a loukách. Tedy pohodička i pro majitele "mutantů", omlouvám se majitelům trekingových kol :o)
Závody pro naše malé, chtěl jsem říci: mladé naděje proběhl na okruhu v prostoru cíle.
Přestože pořadatelé slibovali, že pro účastníky, kteří skončili v celkovém pořadí loňského ročníku na 1. -50. místě, bude
vyhrazen prostor za startovní čárou, byla skutečnost ještě lepší. Řadili se zde všichni ti, co měli červené startovní číslo a
myslím si, že jich bylo víc než loňských prvních padesát v absolutním pořadí. Má sedmdesát čtyřka se tam vešla ještě také.
Start proběhl velmi hladce v uvedených 11 hodin. Svědkem žádného hromadného pádu jsem nebyl. Doufám, že tomu tak bylo i v zadní části startovního pole.
Teplota se pohybovala okolo 12 st. C a docela slušně foukalo, většinou z levé strany :o))
Závod byl rychlý, pro některé možná bolestný, ale krásný. Ze startu do cíle nebylo daleko, zcela jistě méně než uváděných 50 kilometrů.
Loni jsme naměřili okolo čtyřiceti tří. Převýšení 545 metrů.
Na občerstvovačkách bylo asi dost zásob, ale nebyl čas to zkoumat. Mě nejvíce potěšilo podávání bidonů, což ještě není všude samozřejmostí.
V cíli uzená sekaná, pečivo, chléb, pivo, limonády a voda, kterou vám podali ihned po projetí cílem.
Také nezávodící část populace si zde přišla na své. Stánky, spinning, Spaceman, chutné moky a pokrmy všeho druhu jistě potěšili.
Myslím si, že i příští rok si budeme moci zapět: "Do Českého ráje, cesta příjemná je…"
Zajímavé odkazy:
|